Hrajese.cz

Tak nějak začneme Patriku :) . Má první otázka na úvod by byla aby jsi nám pověděl něco málo o sobě ... a jaký žánr hry tě nejvíce baví ?

 Zdravím, Romane. Jsem tak trochu známější bloger, který poněkud neobvykle vystupuje na webu pvogl.cz. Přestože nejsem nijak vášnivý hráč a nevěnuji hraní více času než práci, takové té relaxaci u pohodové hry nikdy nepohrdnu. Některé herní tituly mě dokáží opravdu perfektně odreagovat Z toho plyne, že akční hry nejsou pro tím pravým ořechovým, takže sázím na sport, závody, strategie a adventury. Nějak nemám potřebu chodit po městě a usekávat okolním lidem kusy těla, je to na mě až moc morbidní a nudné.

A nějáký konkrétní titul ?

 Ze sportovních je to stoprocentně Tony Hawk's American Wasteland či NHL 09, ze závodních bezkonkurenční Race Driver GRID, pohodové Test Drive Unlimited, okružní Toca Race Driver 3, či "nezničitelný" FlatOut 2 a Burnout Dominator. Strategii hraji pouze Age Of Empires III a to již opravdu dlouho, až se dívím, že mě to stále baví. Mezi ty největší relaxační hry patří místo Driver Parallel lines a nově Grand Theft Auto IV. Očekával jsem silný dojem z Need For Speed: Undercover, nicméně to bylo jedno obrovské zklamání. Nakonec nesmím zapomenout na Call Of Duty 2, což jsem hrál v minulosti celkem často a s nadšením. Nové díly Call Of Duty mě již bohužel nenabídli nic nového a tak jsem od této hry upustil úplně.

Takové hry mají vysoké systémové požadavky takže má další otázka, která jistě čtenáře bude zajímat zní na jaké sestavě hraješ ?

 Tak kromě Age Of Empires III, FlatOut 2 a v minulosti Call Of Duty, což mám v PC, hraji zásadně na konzoli. Nedávno jsem v podstatě fungoval jen na Playstation 2, ale při příchodu pořádných her (Race Driver GRID či Grand Theft Auto) jsem si po dlouhém rozhodování pořídil navíc PS3. Xbox 360 je sice špička, ale já už od útlého věku začínal na Playstation a to s naprostou spokojeností, takže není důvod přecházet ke konkurenci.

 PC je sice na některé hry opravdu lepší, například Call Of Duty či Age Of Emrpires, což je na Playstationu v podstatě neovladatelné, ale nenabízí takový prožitek. Nikdy nenahradí obrovskou LCD televizi, což způsobuje opravdu maximální vtažení do hry.

 Někdy však prožívám takovou tu nostalgii po hrách v době mého útlého věku. Moc dobře si pamatuji, jak jsem s chutí hrál tenkrát graficky revolučního Poldu a byl jsem naprosto nadšený. S nechápavostí jsem zíral, jak může být něco tak dokonalého, dnes se tomu můžeme v podstatě jen zasmát.

Tak to bych si taky nechal líbit :) ... A věnuješ hraní hodně času ? Nebo položím otázku lépe... kolikrát denně si zahraješ ?

  Strávený čas hraním her nesleduji, ale odhadem je to maximálně pět hodin do týdne. Jde v podstatě o náhodu, někdy konzoli nezapnu dva týdny a jindy jsem naopak kvůli volnému času schopen denně hrát i několik hodin. Pokud hra člověka baví, není důvod přestávat. A u nových her to platí dvojnásobně.

 Na druhou stranu, nedokáži pochopit skupinu lidí, kteří tráví hraním her několik desítek hodin denně a nemá to pro ně žádný přínos, pomineme-li vnitřní uspokojení. Tito lidé jsou již psychicky vyždímaní a nežijí v realitě, nýbrž ve světě her.

Takže hry doporučuješ nebo naopak?

 Hry mohu jedině doporučit, ale dal bych je do ruky jen zodpovědným lidem, kteří ví co dělají. Pokud totiž dává dítě přednost hrám před kamarády, je to znamení, že je něco špatně a je potřeba zasáhnout. Stejně tak to ale může fungovat u dospělých, takže je důležité se umět ovládat.

 Pokud je člověk psychicky zdravý a umí kdykoli přejít z hry do reality, pak jsou hry opravdu perfektním odreagováním a mohu je jen doporučit. Navíc je fajn si vyzkoušet věci, které ve skutečnosti nemůžete..

Tak děkuji moc za vyčerpávající rozhovor a těším se na snad nějaký budoucí. Chtěl by jsi na závěr něco vzkázat našim čtenářům ?

 Čtenářům bych chtěl poděkovat, že si udělali čas na to, aby zjistili co hraji. Zároveň bych chtěl všechny čtenáře požádat, aby si uvědomili, že život není o hrách a vyměnit tu svobodu v životě za uzavřenou hru není z žádného hlediska správné. Hra sice nabízí nevídané možnosti, avšak nikdy nenahradí věci v běžném životě.. Přítelkyně, emoce, láska, pocity, nic z toho vám hra nenabízí a nikdy nabízet nebude.