Hrajese.cz

Stejně tak jako série Need for Speed, tak také Call of Duty začíná být každoroční rutinou. Opět tu máme nelítostné boje o Evropu, ale i Japonsko v dalším pokračování, tentokrát dobově zasazeném znovu do 2. světové války. Škoda jen, že autoři nezůstali u moderního bojiště, tohle už začíná být celkem nuda… Bohužel téma 2. světová války už pomalu začíná ztrácet dech, a proto jsem velmi uvítal, když se autoři při minulém díle Call of Duty rozhodli pro změnu a zavedli hráče na moderní bojiště (Call of Duty: Modern Warfare). Bohužel letos, netuším z jakého důvodu, jsme nuceni vrátit se zpátky mezi nacisty a zatočit s nimi po Bolševicku. Naštěstí přibyly alespoň boje na území Japonska, které za druhé světové války zaútočilo na USA. Kromě zničených ulic Stalingradu nebo Berlína se tak můžete těšit také na písčité pláže a pralesy v Pacifiku. Za to jistě patří autorům kladný bod, avšak já jsem si přeci jenom užíval více zábavy při hraní v kůži ruského vojáka. Nedočkali jsme se ani pořádné dějové linie, jednotlivé mise mezi sebou všelijak přeskakují, posouvají se až o celé měsíce dopředu a tak nějaká spojitost s hlavním hrdinou je pryč.

Call of Duty: World at War je jednoduše Call of Duty se vším všudy, opět nechybí povedené naskriptované animace ve stylu hollywoodských filmů, souboje mezi stovkami vojáků v interiérech i exteriérech a dostatek kvalitní zábavy. Naneštěstí všechno už to nepřináší takové nadšení, jednoduše vám to přijde, jako že už jste něco takového hrály a celkově hra působí, jako kdyby autoři udělali pořádný krok zpátky, někam ke Call of Duty 3. Jistě musím ocenit souboje na blízko, kdy včasným zmáčknutím klávesy odrazíte útok japončíka a zasadíte mu smrtící úder nožem do krku nebo novou zbraň plamenomet, se kterou už žádný bunkr není překážkou, avšak i tak se nemohu zbavit dojmu, že všechny předchozí díly Call of Duty patřily mezi povedenější. Jediným opravdovým pozdvižením tak pro mě byla mise inspirovaná válečným filmem Nepřítel před branami.



Hra je navíc opatřena množstvím bugů, které podle mě v dnešních áčkových titulech rozhodně nemají co dělat. Setkáte se tak například s vojáky stojícími jednou nohou ve zdi a sem tam jsem zahlédnul i stojícího vojáka coby neživého paňáka, kterého jste nemohli ani zabít, jelikož mu prolétali kulky skrz tělo. Další problémem pro mě občas byli spolubojovníci, kteří se sem tam připletou do cesty, čímž si podepíší svůj ortel smrti. Nešťastné jsou i některé naskriptované situace, které se jednoduše nezastaví před ničím, takže mě například přejel tank, kterého jsem se měl držet z důvodu krytí před nepřátelskou palbou. A zapomenout nemohu ani na neskutečně dlouhé loadingy, které udržení tempu hry příliš nepřidali. Samozřejmě ani délka hry není nikterak dlouhá, ovšem na to už jsme si u této série zvykli. Po dohrání hry se vám ale navíc zpřístupní herní režim Nazi zombie , ve kterém kosíte nemrtvé nacisty a za jejich likvidaci získáváte body za něž si můžete dokupovat novou výbavu vaší skrýše a nebo nové zbraně. Opravdu povedený nápad.

Grafika rovněž nepřináší nic převratného, ačkoliv je hra postavená na Call of Duty 4 enginu, který na mě v minulém díle působil opravdu povedeně, tentokrát musím říci, že grafiky hry se mi většinou nelíbila než líbila. Jako povedený bych naopak vyzdvihnul například dabing, který působí velmi věrohodně a dodá hře dramatičnosti. Povedený zůstává i nadále multiplayer, který i nadále zůstává mezi těmi nejpovedenějšími. Novinkou je také možnost hraní kooperativně, kdy můžete, až ve čtyřech hráčích v muliplayeru a nebo ve dvou hráčích v singlu, plnit zadané úkoly.

Call of Duty: World at War se autorům příliš nevyvedlo, jistě hra přináší dostatek zábavy z hraní, ovšem celkově to tak nějak působí jako spíchnuté horkou jehlou. Stejně tak i téma 2. světové války je již podle mě pasé a tak se již velice těším s čím se autoři předvedou v dalším díle Call of Duty: Modern Warfare 2